Je to zvláštní výraz tenhle nástin úplného přehledu. Na první dojem vyvolává dojem něčeho naprosto celistvého a kompletního a až při druhém přiblížení dochází, že se jedná jenom o jakýsi pokus, prostě jen o ten nástin. V dnešní době je moderní slovo sofistikovaný. Mnoho lidí ani neví, co to sofisma je, a slovo používá naprosto vesele do oblbnutí. Tak tedy sofistikovaně znamená doslovně vyčůraně. A sofistikovaně vypadá i výraz - nástin úplného přehledu. Ale, když se podíváme trochu hlouběji na problematiku muzeí v přírodě, možná dospějeme k názoru, že nástin úplného přehledu skanzenů je vlastně výraz naprosto správný.
Co to je muzeum v přírodě, jak se odlišuje od muzeí ostatních, kolik máme muzeí v přírodě v Čechách a kolik je jich po celém světě? Jaký je rozdíl mezi muzeem v přírodě a skanzenem? Jasných otázek se hrnou spousty, ale jasných odpovědí máme poskrovnu.
Podívejme se do literatury. V roce 1989 vyšla fotografická publikace Československá muzea v přírodě, pohled na evropská muzea nám nabízí kniha ze stejné autorské dílny Evropská muzea v přírodě. Autor Jiří Langer nám zde nabízí muzeí v přírodě hnedle 758. Z toho v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 13, na Slovensku 11. Adelhart Zippelius v příručce o evropských muzeích z roku 1974 jich udává 167. Jenom na konferenci v Rožnově pod Radhoštěm v roce 1990 se dostavila více jak stovka zástupců evropských muzeí v přírodě. Při takovýchto číslech se za nabídkovou lištu vpravo musíme stydět. Ale nestydíme se. Pokračujme dál.
Jaký je rozdíl mezi skanzenem a muzeem v přírodě? Skanzen se anglicky řekne open air museum, německy Freilichtmuseum. Slovu skanzen rozumí jenom Češi, Moravané, Slezané, Slováci a Poláci. Rozumí jím muzeum v přírodě. Slovo skanzen znají také Švédové, a to proto, že ze Švédska slovo pochází. Znamená opevnění, hradby nebo pevnost. V roce 1891 na okraji Stockholmu vzniklo první moderní muzeum v přírodě právě na takovémto místě a proto dostalo jméno Skanzen. Proč toto slovo tak proniklo právě do jazyků západních Slovanů nevíme, ale skanzen je prostě to samé, co muzeum v přírodě. Jiří Langer nabádá k tomu, abychom se tomuto slovu vyhýbali, ale my jsme toho názoru, že na nějaké vyhýbání je již pozdě. Je to už české slovo, berme to tak a je navíc kratší než muzeum v přírodě.
Podívejme se na výčet z Langerovy skvělé knihy Evropská muzea v přírodě spolu se základními zeměpisnými údaji.
Takový soubor dat si říká o nějaké to statistické zpracování, třebaže základního hodnocení jsme schopni celkem ihned. Na první pohled je jasné prvenství Norska a poslední umístění Itálie. Je tu nabíledni závislost na zeměpisné šířce. Chybí nám Španělsko a Portugalsko a k tomu dodejme, že jako jediný kontinent, kde muzeum v přírodě nenajdeme, je uváděna Jižní Amerika. A chybí Řecko. Co s tím? Řecko je jasné. V Řecku vám u kdejaké vesničky budou ukazovat jeskyni, ve které se narodilo divoké prase, které na noze poranilo v mládí Odyssea, na Krétě mají dokonce jeskyni, kde zemřel bůh. Řecko prostě musíme brát s rezervou. Problematika v Jižní Evropě je dána především kamennými stavbami venkovskými, které lze stěhovat mnohem obtížněji, než stavby dřevěné. Taková Itálie je navíc sama jedním velikým a kouzelným muzeem v přírodě a když k tomu přidáme množství antických památek, nedivíme se italskému nezájmu o muzea v přírodě klasického typu. Nicméně například v lyžařském středisku Bormio, jsme nalezli selský dům s exponáty horských venkovských řemesel. V severní Itálii to asi nebude až zas tak špatné, ale dole v Latiu se hned tak žádného "skanzenu" nedočkáme.
Jak bývá u širé Rusi zvykem, bije mocné Rusko i v naší tabulce do očí. Obrovská plocha samozřejmě nemůže být pokryta skanzeny nijak hustě. Ale mnohé vesnice s ozdobnými okenicemi působí skanzenovitě po celé obrovské zemi. Až najdeme staré fotografie z brigády v Sovětském svazu, musíme sem umístit i vzpomínku na vesnici Keul na břehu Angary. Jinak v městečku Čerkeskoje v Jakutsku má každý dům své muzeum, všude vystavují sněžnice dědečka nebo saně prastrýce, Jakutsko je muzeem vůbec posedlé a počtem muzeí v přírodě na počet obyvatel by při mírnější klasifikaci překonalo i Faerské ostrovy.
Podívejme se na pořadník evropských zemí podle plošné hustoty muzeí v přírodě, podle počtu muzeí v přírodě na hlavu a podle významového kritéria podle Wieckeho.
Kdybychom navštívili všechna muzea v přírodě a popsali bychom je na těchto stránkách, dosáhla by výška navigačního sloupce délky několika kilometrů a čtenář by jí roloval několik hodin. Přesto jsme si dovolili výraz úplný přehled. Návštěvou muzea v přírodě by návštěvník měl získat kromě příjemně strávených chvil především poznání. V Březně u Loun si učiní představu o životě v době kamenné i o době raných českých dějin. V Libici nad Cidlinou si uvědomí zákonitosti i vrtkavosti historie, V Přerově nad Labem se seznámí se životem za pluhem i na peci, zavzpomíná na školní léta a zamyslí se nad kvalitou dnešního vzdělávání. V Trocnově si uvědomí směšně malé rozměry středověké hejtmanské tvrze i obrovské rozměry husitské revoluce, která dokázala osvítit i katolického kněze v Třebízi. V Babiččině údolí si procvičí kvalitní školní četbu a ve Švýcarech zavzpomíná na slávu českého strojírenství. Tam si též uvědomí šílenou rychlost technického pokroku. A když to dá všechno dohromady, tak zjistí, že výraz nástin úplného přehledu není výraz nikterak sofistikovaný, ale docela moudrý.
