Tenkrát za dřívějších časů se všecko odbývalo po způsobu křesťansko-katolickém: při svatbách musel být družba, který, když nevěsta ženichovi, musel novomanželům připomenout, k jakému cíli Pán Bůh stvořil Adama a Evu, jak skrze manželství lid rozmnožil, jak mnohé manžele Bůh divně zaopatřil, zachoval a potěšil i vysvobodil a zde i věčně oslavil. Družba musel sepsat o námluvách svatební smlouvu, která když na to přišlo, aby mohla přijdout i k vtělení. Tenkrát nebyli notáři ani advokáti, psal zápis kdo dokázal tak napsat, že se mohl vtělit. Nám náš zápis psal v Kyšperku Ledr a takové listiny psal i p. Hlaváček, ta jemník v K. Družba musel při svatbě všecko řídit, on byl za všecko odpovědným, on musel na místě ženi cha a nevěsty rodičům poděkovat za jejich vychování a za všecko, co pro tělo i pro duši od nich prospěš ného přijali. Nejprv u ženicha, když se přišlo k nevěstě, nevěsta byla skovaná v pokojíčku.

 Družba musel rodičům oznámit proč přicházej a pak musel rodiče žádat o povolení, aby mohl nevěstu přivést a když šel pro nevěstu, bylo zavřený, teprv musel oznámit proč přichází, poněvadž byly u ní dru žičky i mladé paní mámy. Dovolím si tu řeč opsati pro památku:

Ctné a šlechetné panny družičky a mnoho vzácné paničky, prosím, nám za zlé nemějte a na mou řeč pozor dejte,jezdili sme přes hory a doliny, přes vody a roviny,všude se koukajíce a všude hledajíce jednoho velikého pokladu,až nám dobří lidé dali radu,že by se měl nacházeti v tomto příbytku, obzvláště v tomto pokojíku.

Okolo pak samy že sou jenom krásné panny, pokladu toho ostříhajíce, krásné paní jako komornice,protože my Vás uctivě žádáme,poněvadž zde ten poklad máte,aby nám bylo otevřeno a jej spatřiti povolíno, nechcem my ho s žádnou vzpurností, ani oulisnou falešností,ale máme klenot připravený, zlatem a stříbrem okrášlený,který jen jak vy uhlídáte, doufám, že nám ten Váš poklad dáte, jen nezdržujte naši žádost,ať se rozmnoží všech přítomných radost."

Na to družička odpoví: 

"Vítáme Vás páni milí,víme k jakému ste cíli sem v tento dům se přibrali,že ste ten poklad hledali, již ste v tom pokoji samém, to uprostřed krásných panen, ale však to máte znáti, co Vy za něj chcete dáti, neb se mu nemůže vyrovnati žádný klenot, byť byl zlatý.Však my sme se dověděli,že byste Vy s sebou měli také krásného ženicha, jenž pro ten poklad pospíchá, jemu my jej chceme dáti, by se mohl radovati,z jeho krásy, z jeho tváří a šel s ním raděj k oltáři.My pak za to propuštění musíme být vyplacení,však co byste dáti chtěli, ještě sme to neviděli, ale až to uhlídáme,potom Vám ten poklad dáme."

Pak napomene nevěstu, jak má prosit rodiče, veme nevěstu a přivede ženichovi a poděkuje rodičům za vychováni atd. Družba musí v kostele a všude držet pořádek, až příde z kostela a pak z hospody domů. Pak musí hosti ke stolu a nejdřív jménem rodičů ženicha a nevěsty přivítá všecky hosty z chrámu páně sem do toho příbytku. Při tom poděkuje pánům hostům, že sou pro ně tolik láskyplný a trpělivý a je do tohoto příbytku k jejich potěšení a k radosti navštívili a tu jejich manželskou tabuli svými vzácnými osobami oz dobili atd. Po této řeči se pomodlí a řekne "Příjemnost vzácných pánů hostí ať těch darů Božích užívají s chutí a veselostí."

"Slovutný páni hosti, oznamuje s ouctivostí, aby při této veselosti, své nějaké potřebnosti, na mě se ob rátili, jen nikde nechodili, chciť já všecko obstarati a Vám ochotně podati, i také mládenci moje všem na službu pilně stojí, kdo chce mít nějakou službu, jen ať zavolá na družbu aneb na jeho mládence, hned dostane gredence."

Pak se nosilo na stůl jídlo a byly řeči zábavné a připíjení pannám družičkám a všem hostům. Po těchto zábavách se házelo "na pás". Musel mít družba pěkný zapovitý nemluvňátko, třebas porculánový s pěknou peřinkou a pěknou pentlí zapovitý, které dal na jeden talíř. Druhý talíř dal prázdný a šel k nevěstinýmu stolu a měl následující řeč:

 "Slovutný páni přátelé, tyto zde nový manželé, dle Boží předřízenosti a běhu přirozenosti, můžou v roce, neb i déle, to ke cti boží a chvále, když se budou milovat, synáčka neb dcerušku snad kolíbati a to ve dne, též i v noci, protož žádám ku pomoci, na kolíbku, povijánek, všech přítomných o přídavek. Jako i všecko stromoví z malého jádra se plodí, jako i každá bylinka roste z malého semínka a když vzroste, se rozkládá a svůj užitek vydává, tak i z manželského stavu celý svět přijímá slávu, hřích se boří, lid se množí a to vše ke cti a chvále Boží. Pan ženich se prohlašuje, že on sám napřed daruje, pročež než by kolíbal, že by raděj vláčil, oral, tak si umíněl, že na ní dá pěkný tvrdý tolar. Ta kolíbka musí být stříbrná, aby měla zlatý povijánek a aby sama kolíbala a zpívala."

Paní stará svatby se přihlásí, aby tedy pan ženich na tu kolíbku přidal, pan ženich příde a hodí na talíř šajnovej groš, dřív platil 15 kr. a když přišel kurz na peníze, tak z 15 kr. byly 3 kr. z 30 kr. bylo 6 kr. a už byly třeba neberný. Pak družba nebo některý host přihodil ňáký neberný peníz a paní stará to nepřijala zas. A tak to trvalo pro undrholt ňákou chvíli. Pak přišel ženich a hodil, když byl bohatý, třebas plný talíř stří brných peněz, lážový 2 renčníky a desetníky Marie Teresie. A pak to šlo okolo stolu a všechny hosti házeli na pás a potom to družba vzal a podal paní starý, která všecky peníze odvedla nevěstě. A pak se připíjelo dál. Ale takový extra masový pečeně, jak za nynějšího času strojej, to nebylo. Polívka, hovězí maso, pak byly zelníky, k vepřovýmu masu byl hrách, k husám zelí a naposled byla krupičná kaše posypaná perníkem. A pak musel družba udělat poděkování pánům hostům od rodičů z obojí strany, že sou pro ně tolik lásky měli a do jejich příbytku je navštívili a pannám družičkám poděkoval:

"Ctěné a šlechetné panny družičky, krásnější nežli růžičky, dražší než mořské perličky, prosím uctivě za odpuštění, jestli při tomto shromáždění a něčem sme se mejlili, neb něco pochybili, až se budem na vyš ších školách učiti a na Vašich svatbách sloužiti, chcem to zas nahraditi a těmto poctivým pannám srdečně přeji a žádám každé švarné mládence, aspoň vdouce, aby zdědila něco po nebožce. A já bych zas po tom toužil, abych na těch svatbách sloužil, k takovému vinšováni Bůh dej šťastné vykonání, potom v nebi přebývání."

Po ukončení se šlo zas do hospody k muzice a tancovalo se až do půlnoci a pak se šlo čepit pannu ne věstu. To vzala stará paní svatby nevěstu a ty mladý svatebnice a šly třeba do jinýho stavení, anebo když byla místnost v hospodě odloučená od sálu, tak se šlo tam. Paní stará vzala nevěstě věneček z hlavy a na místo věnečku jí dala čepec, třeba zlatý nebo stříbrný, jak byla bohatá. Když byla svatba jen sprostá, tak jen čepec bílý. Ten čepec měl vzadu pěkný dvě mašle, aspoň na 10 cm široký a dolů až na prdel dva konce, jak paní stará uznala. Takový čepec paní stará svatby každá dala nevěstě darem. Pak přišel družba se ženichem a s muzikanty a s tou největší slávou je vedli do sálu. A tam nesměl žádný do kola jen ženský, nejprv paní stará s nevěstou a pak se střídaly, ale musily si muziku samy platit, tenkráte měli muzikanti řez, třeba když některá dala málo na talíř, tak párkrát ťukli a bylo po všem, a když se trochu poveselilo, tak se tancovalo dál. Byl sem v Kameničný na svatbě, asi před 40 roky, tam sme šli čepit nevěstu skoro ¼ hodiny cesty pro větší oslavu. A ještě sluší připomenout, že tenkrát nezval na svatbu ženich a nevěsta, to se zvalo družba ma, třeba se jezdilo na koních, družba a mládenci, to musel družba obšírně pozvat, a když se pozvalo, tak nosili hosti na svatbu dary. Takový byl za starodávna zvyk zavedený.

Já sem byl poprvé na svatbě co družba v roku 1858 Josefoj Píčoj a pak sem byl při každý svatbě, nejen v naší obci, ale i ve vůkolních obcích, takže sem byl za svého života na kolika stách svatbách. Sprvu ještě se zvalo družbama a pak to pomalu přestávalo. Ještě sem ved co družba 7 mejch vnoučků k oltáři o jejich svatbách. Ještě musím připomenout, že za starých časů, to já ale nepamatuji, ale od mých rodičů sem slý chal, že byl v obci, na útraty obce zřízený svatební šat pro ženicha a pro nevěstu a když se některý ženil, tak se mu to šatstvo pučilo a po svatbě jej zas musel oplatit a když se ženil jiný zas se mu pučilo. Ještě bych moch psát o starých obyčejích, jak to na svatbách bývalo, ale mám za to, že co sem napsal, to posta čí.   ( Petr Moravec, * 1.2.1836, † 16.5.1917 Kunčice 82 )

Ještě musím podotknout, že za starých časů neměly nevěsty věna sta nebo tisíce jako nyní maj. Která byla ze statku, když měla velký věno, tak měla 200 zl., ale šajnů a dostala 2 krávy a výbavu a která byla z chalupy, ta když dostala 50 zl. šajnů, to bylo hodně a nejvíc z chalupy dostávaly 5 nebo 10 zl. a mnoho také jen tu nějakou výbavu. ( Františka Moravcová roz. Novotná, * 1876, Kunčice č. 131)