Šlosberk

Na Zámeckém vrchu, Šlosberku, v Lanškrouně býval vidět jezdec. V noci často přijížděl na ohnivém koni do zámku a po chvíli náhle zmizel. (Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995)

*

Boží muka pod Homolí

Pod Homolí stávala dříve mohutná jedle a pod ní boží muka, kde strašívalo. O tom se přesvědčil i zedník Horský, když tudy šel z Kerhartic z práce domů do Řetůvky. Pod jedlí viděl sedět zvláštní ženu. Zdálo se mu, že je to bývalá hostinská Martínková, a tak na ni zavolal : „Co tu tak sedíš, pojď se mnou do vsi!“ Ale žena nic. Přistoupil k ní a ptá se : „Nepůjdeš?“. Už ji chtěl vzít za rameno, ale místo toho hmátl naprázdno rukou do vzduchu. Celý zděšený pelášil domů, cesta necesta.

( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

Zázračný obraz na kovárně

V Dolním Třešňovci na kovárně se prý ukazoval obraz svatého Františka z Assisi. Dole prý byla umrlčí hlava, nahoře oblaka. Mnohokrát obraz zabílili, ale vždy znovu vystoupl a nedal se nijak odstranit. Od světce šla zář. Proč se obraz objevoval právě na kovárně, nikdo neví.

( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

Na Kroužku

Z Dlouhé Třebové vedla cesta do Lanškrouna, kudy se dováželo hlavně pivo z lanškrounského panského pivovaru, proto se jí říkalo Pivní cesta.

Jednou tudy vezl kočí z Lanškrouna panského úředníka s penězi do dvora v Dlouhé Třebové. Za Skuhrovem v lese Na Kroužku úředníka zabil, obral ho o peníze a utekl. Dlouho se však z lupu netěšil, chytili do a popravili. Za trest bloudil bezhlavý kočí s kočárem o půlnoci lesem a lidé slýchali rachot jedoucího kočáru. Někteří se dokonce dušovali, že jej na vlastní oči viděli, jak sedí na kozlíku a jede po Pivní cestě. Dnes už tudy nejezdí, protože cesta zarostla lesem. ( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

Jelenice

U České Třebové se vypíná vrch Jelenice. Někteří tvrdí, že tu za pohanských dob bylo pohřebiště a nazývali místo Žalov, Žalé nebo Želenice. Za pozdějších dob, kdy měla Česká Třebová hrdelní právo, stála u paty Jelenice při cestě proti pivovaru šibenice.

Nedaleko stála pazderna. Podruh, co v ní bydlel, viděl jednou o půlnoci  přicházet od města kněze a ministranty. Bylo mu divné, kam v tuto dobu jsou. Dívá se a nevěří svým očím. Zastavili se až na popravišti. Kněz otevřel knihu, předříkal modlitby, vzal od ministranta kropáč a vše vůkol pokropil. V tu chvíli zmizeli.

Věšelo se i u Hliníku v místech, kde stávala dvojitá jedle. ( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

U kostela

V panském lese u Laudonu bývala od dávných dob pěkná rovinka, které starousedlíci říkali U kostela, i když po nějakém kostele tu není ani památky. Říká se, že tu stála osada s klášterem, kostelem a hřbitovem. Kdy, to nikdo neví, ale každý tudy v noci nerad jde. Bývá tu slýchat tajemné zvonění zvonů. ( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

Kamenný kopeček

Les Kamenné kopeček se rozkládá na cestě do Svinné. Dělníky, kteří tudy chodili do práce, po dlouhý čas znepokojoval oběšencův duch. Po čase se lidé tomuto místu začali zdaleka vyhýbat. ( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

Bezhlavý jezdec u Špitálky

Pod starou městskou zdí u zámecké zahrady v Lanškrouně stávala odedávna pumpa. Říkalo se jí Špitálka. vypravovalo se, že každý večer za smrákání se u pumpy objevil strašlivý bezhlavý jezdec s hlavou pod paží. Prý neměl klid od jakéhosi obležení města, kde mu byla hlava sťata. Jak dlouho se zjevoval, není jisté. ( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

Krvavé pole

Na Krvavém poli za Dlouhým rybníkem u Lanškrouna se pochovávali sebevrazi. Les, který se rozprostírá kolem, byl pojmenován Krvavý. Všechno je tu smutné. Všichni, kteří tudy museli jet, říkali, že slýchávají příšerné vytí a štěkání. Potom se objeví černý pes s ohnivýma očima a zarazí koně, jež se nemohou hnout z místa. kočí musí nechat vůz vozem a utíkat honem pryč. ( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

Pes symbolizuje v mytologii a v magii strážce vchodu do jiného světa.

*

Vrahův dům

Na Fibichově předměstí v Lanškrouně býval dům, který šel z ruky do ruky. Každý, kdo ho koupil, spěchal, aby se ho zase co nejdřív zbavil. Lidem to bylo divné, až konečně jeden majitel, co se domu opět šťastně zbavil, tajemství prozradil. Ať schoval sekeru kamkoli, ať ji kamkoli zavřel, každé ráno ležela vždy před postelí. Jedna babička se upamatovala, že v tom domě před léty zůstával podivín, který bez vlastní viny upadl do velké bídy. Když už nevěděl kudy kam, popadl sekeru a ráno, když ještě všichni leželi v posteli,  zabil ženu i své dvě děti. Sám se potom oběsil. Jedno z dětí prý přežilo. ( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

Oběšenec ve Slunečné uličce

Jednoho rána našli v úzké, křivolaké uličce v Lanškrouně oběšeného pocestného. Časem se na událost zapomnělo a když tudy za několik měsíců šlo několik lidí z hospůdky, viděli pocestného, jak s holí v ruce a s pinglíčkem na zádech chodí ve vzduchu sem tam, nahoru a dolů. . ( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

Strašidlo ve Slováckých kasárnách

Ve starých Slováckých kasárnách, které náležely k panskému dvoru, zavraždila matka své dítě a jeho mrtvolku tam zahrabala. Od té doby v oněch místech strašilo. Ve dne to šustilo po dveřích, jako koštětem po podlaze to hřmotilo, ale vidět nebylo pranic. V noci bylo hůř a nikdo nemohl spát. Všechno bylo zpřeházené někdy  i rozbité; lavice, stolice a židle. Když někdo rozžehl světlo, hned samo zhaslo. V místnosti o poschodí výše, kde byl rozestřený oves k sušení, bylo vidět uprostřed díru, kolem níž běhalo cosi bílého. Jakmile se chtěl trošku přiblížit, strašidlo zmizelo. Povolali kněze, aby strašidlo zažehnal, ale nic nepomohlo. Nezbylo nic jiného než budovu zbourat a vystavět novou. Tam už nestrašilo. ( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995)

*

Šebrlova kaple

Když Švédové tábořili u Šebrlovy kapličky v Albrechticích, umučili tu mnoho lidí. Později tu byl slyšet páč a přestal teprve, když se tu kolemjdoucí pomodlil.

Několik lidských koster se tu našlo při stavbě okresní silnice. Na kapli byl vytesán tříjazyčný nápis ( česky, německy a latinsky ), že kapli postavili roku 1704 za války o dědictví španělské. ( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

Kněžský důl

Pěšina do Čenkovic vede údolím, kterému se říká Kněžský důl. Vypravuje se, že jednou o půlnoci jel kněz na koni z Bystřece do Čenkovic zaopatřit nemocného. Na pěšině nad dolem se kůň smekl a oba se zřítili do hlubiny. Lidé jejich mrtvoly nalezli až ráno. Před východem slunce, v poledne a při západu objíždí kněz tiše blízkou sráznou Skalku.

*

Spící švédské vojsko na Rasovně

Na rasovně, louce na sever od Laudona, je prý pochováno mnoho Švédů. Má-li vypuknout válka, bývá tu slyšet bubnování.

Jednou šel přes Rasovu louku opilý muž. Z opilosti zavolal  „Zabubnuj, švédský bubeníku, jsi-li tu !“ Buben zarachotil, vše kolem ožilo a opilec viděl, jak ho obklopuje vojsko. Když bubeník přestal, vojáci zmizeli. Tambor se obrátil k sedláčkovi a pravil : „Neopovažuj se už nikdy spících ze spánku vyrušovat nebo se ti zle povede.“ Tentokrát si opilý sedlák odnesl pouze leknutí. (Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

Socha sv. Trojice za žichlínskou rychtou

U Blatníka za žichlínskou rychtou postavili na srázném břehu sochu sv. Trojice. Bývalo tu slýchat divné mručení, jako by někdo stál za sochou, ale nikdo nebyl vidět. Jednou tudy šel kdosi z nádraží a z tajemných zvuků jej popadla taková hrůza, že se dal do běhu, přehlédl sráz a spadl střemhlav dolů. Domů přišel silně pohmožděný a brzy nato zemřel. ( Václav Zdeněk Hackenschmied, Na besedě, Ústí nad Orlicí 1995 )

*

U zabité ženy

Nedaleko Dobříkova leží místo, kde se říká „U zabité ženy“. Kdysi prý tudy šli manželé z Jaroslavi do Újezda na posvícení. Při zpáteční cestě si zde odpočinuli. Manžel se dal do jídla z výslužky. Žena ho napomínala, aby nechal něco domů dětem. Při vzniklé hádce muž uhodil manželku botou do spánku a zabil ji. ( podle Mileny Štoskové z Dobříkova v knize Zdeňka Meduny „Pověsti z Chocně a okolí“, Ústí nad Orlicí 2002 )

*

U Edmunda

Pan Edmund, bratr majitele zámrského panství Karla Gottla, se rád projížděl na koni po lesích nad Dobříkovem. Jedna z projížděk se mu stala osudnou. Spadl z koně tak nešťastně, že byl na místě mrtev. Místu, kde tělo nešťastného mladíka nalezli, se říká „U Edmunda“ ( podle Mileny Štoskové z Dobříkova v knize Zdeňka Meduny „Pověsti z Chocně a okolí“, Ústí nad Orlicí 2002 )