O POVODNÍCH NA PODORLICKU

 ( 1 -  farní kronika Písečná str. 235, 236, 2 – Kunvaldská kronika Antonína Kodytka 1740-1786, 3 – pamětní kniha města Žamberka vedená od r. 1645, 4 –pamětní kniha fary žamberské )

1501 v pátek po sv. Vavřinci ( 13.-16.8.1501 ) spadl veliký déšť a pršelo až do outerka, z toho potokové i řeky rozvodnivše se, naplnily rybníky až stavové a hráze nemohouce tolik vody držeti protrhly se, odkudž Vltava pražská řeka tak rostla, že po ulicích starého města topila, až blízko k sv. Jiljí a k sv. Mikuláši na koňském trhu vystoupila až k dlouhé třídě. To v Praze.

Venku ne míň škod nadělala. Orlice obojí neobyčejně se vodnila, rybníky Landšperské strhala, takže v Hnátnici mlejn vyzdvižen a pryč k Brandejsu zanešen a rozkotán byl. Ústecké horské podměstí všecko téměř zatopeno, domky některý s suty a zaplaveny. Soukenické rámoví ztrháno, barvírny podvráceny a mnoho lidí utopeno. (1)

Léta 1736 dne 26. Juni skrze velké deště trvající byly tak veliké vody škodlivé, že lidem velké škody činily, jak v Slezsku, v Moravě a v Čechách, že žádného pamětníka nebylo, aby takové škody pamatoval; sena pobralo a ostatní shnilo, mnoho lidí se potopilo; pořád 4 neděle to trvalo a 4 dni. (3)

Léta 1740. Dne 20. prosince neb na den vigilie sv. Tomáše přišlo prudké tání s deštěm do sněhu, kde okolo hodiny 9té taková voda přišla, že celé podměstí jest zatopila, mosty, kromě zde jednoho, a lavice dost pevné pobrala, kdežto žádného pamětníka takové veliké a prudké vody zde se nenalezlo.Jaký tu pláč mezi předměstskými a lomení rukama na podkroví lidu se salvírujícího k spatření byl, nemůže péro ani dostatečně vypsati, aniž jakého přístupu, ledva svým vlastním zahynutím se nacházelo, takže jeden každej převrácení svého příbytku a smrt svou před očima až do kvíčerka plynouti jest viděl. Dále, co by za škody náramné jak zde, tak i jinde voda ta zde neobyčejná byla udělala, může si jeden každej lehce pomysliti. (4)

1756 2ho Juli na Žampasku krupobití s tak silným lijavcem, stržení mračna podobným, všechno potlučeno, voda tak silná spadla, že i rybníků hráze se strhaly. Šuškovský mlejn ouplně stržen a pryč odnešen, že po něm ani památky neostalo. Povodni z toho poznati lze, že mlejnský kameny přes 300 kroků odnešeni byli. Při tom všem žádný o život nepřišel. Tento mlýn stál níže jak nynější pod dolejší hrází. (1)

Roku 1763 dne 30. měsíce juni byla tak velká bouřka, krupobití a příval, že žádnýho pamětníka, aby kdy z bouřky takový příval byl povstal, nebylo. Nebo voda se tak zmocnila na potoce v Kunvaldě, od kopce ke kopci celej důl zatopenej byl, takže kdo kde zastiženej byl, tam zůstati musil, neb lidem stromy ovocný v zahradách zvyvracelo, stavení podemlelo a z domu všechno vyneslo, hnoje, dříví pobralo, včelný špalky i se včelama potopilo a mnoho kór pryč zaneslo, dobytka v chlívích se potopilo; nebo druhej den ráno lidi, své věci hledajíc, pode vsí v lukách mnoho klád a včelních špalků nalezli, ale ani s desátou věcí se neshledali. Na poli takových vejmolů nadělalo, který až dosaváde k spatření jsou a budou; skrze kteroužto povodeň na rolích, nejvíce ale na lukách nevynahraditelnou škodu udělalo.

V Klášterci ten potůček od Zbudova tak tuze se zmocnil, že pekařoj chalupu vzalo a hrubou řeku Vorlici zastavilo a voda až po zeď krchova proti faře vystoupila. Poněvadž ale pekařku doma zastihlo a ona když viděla, že voda již oknama domů teče, vystoupila za kamna na chlebovou pec, však ale k jejímu největšímu neštěstí pec právě pro pečení chleba zatopena byla a sílou vody třesením stavení klenutí se zbořilo a ona nenadále do tý peci spadla. zatím ale voda kvaltem stěny vyrazila a ze stavení všechno i pekařku vynesla; ona jsouce ještě při sobě, tam stojící jabloně se chytla a tak dlouho, až jí k pomoci přispěli, se držela. Však ale zajedno popálena a z hroznýho leknutí třetí den umřela. Potom ještě jednu chalupu v Klášterci i v ní se zastiženou podruhyní celou přes řeku u dolního stavu přeneslo a na druhej straně převalilo, roztrhalo a pryč odneslo, aniž ta osoba více k nalezení byla.

Ve mlejně dolním všechny krávy, kterých 12 bylo, se utopily a lidem z rychty na sednici žebříky dány a s pomocí jiných lidí se zpomohlo; z fary tím způsobem žebřík z cesty od rychty do horních oken fary strčili a tudy po něm duchovní i jeho domácí z fary k rychtě vylezli.

V Mladkově se utopilo šest osob a tak se může pomyslit, že žádná malá povodeň nebyla, nýbrž kvapná, že se nemohlo pomyslit. V Štambachu ( Steinbach v Kladsku ) 7 osob se utopilo; dále tam vzalo jeden ovčín a v něm 76 ovec se utopilo a jinde vůkol daleko všudy stejně se povídalo. Nebo ten příval na mnoha místech na dvorce cestama, na luka a jinam tak velké kameny přinesl, že až dosavade žádná lidská ruka a moc takovýma hnouti nemůže a takový až podnes k uhlídání jsou. Jakož také na mnoha místech takových vejmolů nadělalo, že na 25 loket hluboký k spatření byly. Z toho sobě každý lépe pomyslí, nežli se psáti dá, jak bejt muselo. Vobilí, které voda i s zemí nepobrala, to zase krupobití tak stlouklo, že nebylo znát, kde setí neb úhor jest. (2)

1775 4 a 5ho Febr. tak prudké tání, z kterého neslýchaná povodeň povstala. V Žamberce na podměstí všechny mosty a některá stavení pryč odnesla, jiná podemlela. V Kyšperku mnoho dobytka utonulo a lidi, aby živobití zachovali na střechy vylezli. Při též povodni u Počtejna most z štukatorského kamene před tím ten rok od p. hraběte vystavený, jenž až 2000 fr. koštoval pryč vzala, že po něm ani památky neostalo. (1)

Roku 1775 dne 5. februari tak silný odměk a pršení bylo se strhlo a poněvadž vody neb řeky všechny silně zamrzlý byly, že potom najednou všechno pustilo a tak náhlá a velká povodeň se strhla a kry houfně se hnaly, takže na mnohých místech velké nebezpečenství a hrozné škody nadělalo, obzvláště na větších vodách na Vorlici, Labi a Moldavě ( Vltava ), v hrabství Nisa etc.. Na Vorlici hned v Zářečí tak se zvodnilo, že u pekaře a v hospodě a jinde v těch chalupách u vody kry voda voknama do světnic plno nanesla a hojně všechny kouty naplnila a mnoho stavení pobrala a více roztrhala a podemlela. Nebo všechny mosty mlynářský, dost nákladný stavy, lajce všechny roztrhalo a pryč odneslo, takže od Zářečí až do Doudleb k Labi ani tříska přes vodu nezůstala. A co více, v Počtejně právě ten rok vyhotovený kamenný, nákladně vystavený, který přes tři tisíce hraběte koštoval, z gruntu pryč vzalo, takže štukové dost velké kameny z něho některé až k Vamberku a u Doudleb na rozličných místech spatřené byly a podnes snad ležejí.

V Žamberku oba mosty, 5 chalup skáceno a pryč odneslo, vostatních mnoho podemlelo a zkazilo, vod horního mlejna klády pobralo, některé na podměstí mezi chalupama nechalo, vostatní ale kor pryč zaneslo, že se z nich mnohé ani nenašly; a voda se tak vysoko zdvihla, že od Svaté Anny až přes tu strouhu, co na malej mlejn u dolního mostu voda teče, všechno jako jeden rybník bylo a ve vodě stálo, takže od některý chalupy jen málo střechy viděti bylo. Lidé ale v těch chalupách kvapností vod zastižení, střechama na pomoc do města volali, ale žádný v stavu nebyl pomoci, a tak přes noc až do druhého dne zůstati opuštěni museli. Potom se dle možnosti vody skrze ty pod městem sražený kry pomáhalo, a tak voda trochu voslábla, kry ale všude ležet zůstaly, takže s velkou tíží přes ně se z chalup dostávali. ty kry nebyly malý, nýbrž takový kusy, že mnoho centýřů vážily, poněvadž ten nejtenší led na Vorlici na pět štvrtek tlustý byl. ty kusy ledu potom mnoho neděl ležet zůstaly, ačkoliv mnoho práce vynaloženo na uklízení; však ale nemožná věc byla to přemoci nebo na místa koli sáh zvejšky na sobě jich ležet zůstalo; A žádný pamětník se nenacházel, aby takovou náhlou a velkou povodeň pamatoval. Nebo ta povodeň takových škod naďála, že na mnoha místech nejen na tisíce, ale na miliony se počítalo. (2)