Reduta blues

 

Hledám tě

v městě rozpáleném za poledne

v městě stočeném do klubíčka noci

 

Hledám tě

v tomto městě

rozkopaných ulic pivních lásek krásných

podzimů a dlouhých kostelních

věží které se podobají tvým

prstům

 

Hledám tě

a je to

asi legrační

naivní a beznadějné

 

Je přece tolik tramvají v kterých mě můžeš minout

je tolik nároží kde můžeš prokřehlá

a doufající čekat

na někoho úplně jiného

je tolik biografů kde můžeš potichu plakat

nad divným koncem

krásného Itala

je tolik ulic a slov přes které na sebe nevidíme

je tolik mužů kteří tě mohou udělat

daleko šťastnější než by se to podařilo mně

je tolik dobře znějících milostných veršů

a republika má

v oběhu tolik peněz

je tolik domů kde můžeš právě být

na návštěvě Je tolik štěstí

(na doplňkové půjčky)

je tolik postelí

a tolik telefonních čísel

 

Jo máš pravdu je to trochu sentimentální

to co říkáme Ale co

třeba slunce To není

pozér? Každý večer

se jde utopit

(s ohromnou parádou a bengálem)

a ráno zase

vstává jakoby nic

 

Čekám

až pianista skončí

abych zahrál svůj chorus Nevím co

budu hrát Je tolik dobře znějících

milostných veršů a republika

má tolik peněz

v oběhu Je tolik postelí

Ale hraju

a myslím že to není beznadějné

neboť skrz pot a kouř

za sebou slyším buben

jak v nepravidelných chraplavých příklepech vytlouká

chválu věčného

hledání