Duben 2017

8. 4. 2017, F3K Chrudim

Vzhledem k tomu, že ve svém hangáru nemám jediné letuschopné káčko, jsem s účastí na chrudimských závodech vůbec nepočítal. Všechno ovšem změnil telefonát od Jendy Pejchara, který mi nabídl, že má letadel dost a že mi jedno svoje na závody klidně půjčí. Řekl jsem si, že taková nabídka se neodmítá, a poslal jsem přihlášku. Když jsem měl vyřešené letadlo, vrhnul jsem se na kontrolu zbytku vybavení, které jsem skoro rok nepoužil. Dobře jsem udělal, akumulátor ve vysílači byl po smrti. Koupil jsem nové baterky a v úterý večer jsem je spájel. Když jsme se ráno sešli na ploše u Zaječic, kde už pro mě měl Jenda nachystané Bravo, stačilo během pár minut vytvořit program ve vysílači, trochu poladit výchylky a šlo se létat. Následovalo pár hodů, během kterých jsem vytrimoval výškovku pro všechny letové fáze, a závod mohl začít. Sešlo se nás 28 soutěžících a během dne jsme zvládli odlétat krásných osm kol. Počasí nás nezradilo, nezmokli jsme a vítr sice foukal, ale nebyl to žádný extrém. Já jsem se během dne sžíval s půjčeným Bravem a bylo to fajn. Jak se během dne zlepšovaly podmínky, dokonce jsem si zakroužil v termice a zvládal jsem i dlouhé lety. Ze závěrečných kol soutěže jsem měl tedy celkem dobrý pocit, mrzela mě jen nezvládnutá úloha Vzrůstající časy, kde mi maximum uteklo o malinký kousek. Podle zákona schválnosti se ale nedařilo Jendovi. Zatímco letadlo, které půjčil mě, bylo celý den bez problémů, s druhými dvěmi házedly Jenda řešil potíže. Ze vzájemného duelu o lepší výsledek tak nic nezůstalo. Sice jsem v konečném pořadí skončil na vyšší příčce (22. místo, 78%) než Jenda, ale těžko se dá říct, že jsem ho přelétal. To si budu muset nechat na příště.