Několik recenzí scénické hudby citovaných z internetu a tisku
Tisíc a jedna noc - Minor ...Pochvalu si zaslouží i složka hudební. Trojice muzikantů (Dalibor Mucha, Jan Hrovatitsch a Jan Matásek), umístěná stranou na jevišti, vyluzuje patřičně libou a „cizí“ hudbu, podpořenou čas od času překvapivě autentickým vokálem... Jan Kerbr, 22. 6. 2009 LoutkářVzducholoď a Cesta kolem světa - Aqualung na lodiAquatic adventures - Retro fun aboard the Forman brothers' Mystery BoatWhile the formidable Forman brothers are off in Antwerp plying their craft in puppetry and song, their Mystery Boat Theatre, Loď tajemství, is in the hands of fellow theater artists... ...The principal tenant during this “Second Wave” festival, the Prague-based troupe Aqualung, is performing four different works: Vzducholoď (Airship); Pán času, tyranie okamžiku (Lord of Time, Tyranny of the Moment); Cesta kolem světa za 60 dní (Around the World in 60 Days) and Dracula.Last Friday I hopped aboard for Vzducholoď, which perfectly declares Aqualung’s style, which is determinably steampunk — the anachronistic introduction of modern gadgetry into earlier periods of time. Vzducholoď, for instance, concerns a trip to the moon in 1910.Cleverly turning the Mystery Boat’s interior into a dirigible, Aqualung tells a fantastic tale of outer space sailing, complete with a mad bartender, a crashed aviatrix, aliens, a mechanical cabaret band and a fur-collared financier who shoulders the compere duties.Though Vzducholoď is performed in almost impenetrable Czech, the physical movement and comedy (of which this troupe is expert) easily carried non-native speakers along, and quite happily. The mechanical band, like escapees from Fritz Lang’s Metropolis, backed the various songs and provided the airship’s sound effects.The references to Georges Mélies and Jules Verne only increased at the end of the performance, when a projection screen went up, and we watched a superb faux period documentary on the history of flight. With a fetching score from theater composer Jan Matásek, this short film also owes much to Alfréd Radok’s classic film Dědeček automobil (Grandfather Car), and to that film’s scenic designer, Czech painter Kamil Lhoták, whose fascination with defunct, fin de siecle technology matches Aqualung’s.The fact that we were all physically adrift on the Vltava lent much atmosphere to the performance, though not all of Aqualung’s shows will include setting sail... ...Jules Verne obviously serves as the primary inspiration for Aqualung’s Around the World in 60 Days (performances begin this Sunday), which also carries a Matásek score... Steffen Silvis, Staff Writer, The Prague Post August 27th, 2008 celý článek na www.praguepost.com Popelka - MinorPřiznám se bez mučení. Šel jsem do divadla Minor na premiéru pohádky, a po cestě jsem intenzivně zvažoval, zda bych neměl čas věnovaný představení, věnovat spíše číši vína ve své oblíbené vinárně. Mé vnitřní rozpolcení umocňoval i fakt, že jsem pohádku o Popelce znal, ostatně jako každý, nejen v její literární podobě, ale i jako divadelní představení, a také její zdařilý filmový přepis. A protože jsem produkci zmíněného divadla neznal, očekával jsem tradiční zpracování, což posílilo mé úvahy o číši vína.Nakonec však zvítězilo divadlo. A opět bez mučení přiznám, že svého rozhodnutí dodnes nelituji. Hned expozice hry, ve které jsem se spolu s Popelkou ocitl v cukrárně dávala tušit, že tentokrát uvidím Popelku poněkud jinou. A skutečně. Shlédl jsem autorsky, dramaturgicky a režijně skvěle zpracovanou moderní pohádku, aniž autoři ublížili původnímu vyznění a poetice díla. Celé představení znělo dynamickým akordem bez hluchých míst. Promyšleně organizované jednání postav na jednoduché, avšak funkční scéně, bylo sladěno s barevností kostýmů a výbornou muzikou pana Jana Matáska. Spád děje, moderní jazyk inscenace, vtipnost dialogů, profesionální herecké výkony, překvapivě vysoká úroveň pěveckých partů a v neposlední řadě bavící se děti i dospělí diváci, to vše v souhrnu potvrdilo, že takto pojaté zpracování klasické pohádky na české jeviště dozajista patří. Ocenil jsem i některé inscenační nápady Apoleny Vynohradnykové, z nichž zarámování ducha zemřelé matky do obrazu považuji za mimořádně zdařilé, a herecky dobře zvládnuté. Právě na přístupu herců bylo zřetelné, že své role tvoří s plným nasazením a s velikou mírou citu pro situaci na jevišti. Dovolím si počínání herců Minoru přirovnat k orchestru dobrých jazzmenů, kteří s pokorou, úctou a porozuměním improvizují na klasické téma. Závěr představení, byť měl pro mne pachuť revuální scény, přítomné diváky ohromil. Jako když otevřete láhev s pravým šampaňským, a z ní vytryskne víno v jiskřivém a divokém kolotu a perlí se v duhovém pohádkovém oparu. Vskutku s láskou pocukrovaná pohádka. A co dodat? Snad jen to, abyste, vážení posluchači spolu se svými dětmi nebo vnoučaty Popelku v Minoru shlédli. Určitě nebudete, tak jako já, litovat. Pro rádio Hortus Jazzové sekce J.Flutka duben 2008 Popelka - Minor...Divákům od pěti let je určena novinka pražského Divadla Minor... ...jako zamilovaný muzikál a příběh přesadila z tradičního venkovského stavení do cukrárny... ... je inscenace laděna ve sladkých tónech hudebních i barevných, čímž se zavděčí především dámské části publika... ...nechybí choreografie a působivá pěvecká čísla... ...Autorem "sladce laděné" hudby je Jan Matásek, dvorní skladatel Minoru, který byl například za hudbu k pohádce O Malence oceněn na libereckém festivalu Mateřinka. Ve většině inscenací Minoru účinkuje živá kapela, tentokrát je použita hudba nahraná. Významný podíl na celkové poetice Popelky má dvojice choreografů Marta Trpišovská a Michael Vodenka, kteří spolupracují s Minorem poprvé. Scénu k Popelce navrhl Pavel Kodeda, kostýmy jsou dílem Andrey Králové... ...Divadlo Minor se programově zaměřuje na rodinná představení, jako jedno z mála divadel pro děti hraje také ve čtvrtek a v pátek. Nejnovějším úspěchem scény je cena Alfréda Radoka za výpravu k inscenaci Z knihy džunglí, kterou získala její autorka Kristýna Täubelová... Jiří Borovička 6. dubna 2008 (ČTK) celý článek na: www.divadlo.czPopelka - MinorHudebník Jan Matásek, nezapomenutelný „pan Balónek“, je s naším divadlem nerozlučně spjat již řadu let.V těchto dnech a týdnech pilně skládá hudbu k naší romantické veršované Popelce, která bude mít premiéru 6. dubna.Jsi autorem hudby k mnoha inscenacím našeho divadla. Ke které máš nejosobnější vztah? Jsou to všechno moje děti. Některé trochu zlobí, jiné jsou hodné, ale přesto máte všechny. A proto mne trochu mrzí, že divadlo je umění pomíjivé a že je údělem hudby k představením při derniéře umřít. Ale já se konejším představou, že pokud na ni lidé vzpomínají a třeba si nějakou písničku v duchu zazpívají, žije dál. A tak věřím, že přinejmenším navěky bude žít Karkulka, Malenka, Sněhurka, Faustka, Ostrovanka, Mungice Rikkitikkiová. Kde čerpáš inspiraci? Mám tajný recept: vyprášíme ze sametové šály hrstku prachu, smícháme lipovými hoblinkami, lžičkou terpentýnu, latexu a včelího vosku, nahřejeme nad plamenem jakéhokoliv scénáře a fermanů za stálého míchání vahadlem. Mezitím si připravíme odvar z baletních piškotů, nastrouhaného sněhu, tuše a pavího boa. Stačí dvoudecka červeného. Odvar pak pouštíme přes čočku reflektoru, houslemi mistra Mareše a nápovědní budkou do první směsi. Celé to zabalíme do nejméně stokrát propocené košile a na čtvrtměsíc necháme dozrát pod rozsednutým cylindrem. Ozdobíme kolomazí tahů a opatrně, ale velmi opatrně zdálky labužnicky čicháme, až to nakonec přijde radši samo. Původně jsi studoval skladbu a trombón. Co Tě přivedlo k divadlu? Spíše než co, bych napsal kdo. Ten někdo byl můj tatínek, který nás dvojčátka vodil do divadla Drak, kde pracoval. A pak také maminka, která tam s námi za tatínkem chodila. A pro nás to byl nádherný svět plný tajemných vůní, voňavých barev, barevných příběhů a geniální muziky Jirky Vyšohlída. A taky to byl svět lipových hoblinek, terpentýnu, latexu a … Jak vypadá Tvoje „popelka“? P.ohádkově O.ddaná, P.lná E.nergie, L.íbezná, K.rátce: A.nděl... Z knihy džunglí - Minor malá scénaL.V.:Honzíku, jsi podepsanej pod nejednou hudbou pro naše představení, ale co jsi vytvořil pro Knihu džunglí vlastně ani hudba není... nebo jo? Zasvěť nás.J.M.:Musím hned na počátku říci, že základní klíč k zvukově - hudebnímu plánu příběhu o Rikkim vytvořil režisér Jirka Adámek. To on byl tím tvůrcem, ostatní autorská práce, kromě závěrečného hymnu, je vlastně kolektivní úsilí, mnou mírně korigované v mezích současné notace. No, a závěrečný hymnus je v podstatě oslavná píseň, kterou nosím od začátku zkoušení v hlavě, a která v jeho průběhu vykrystalizovala do podoby, na kterou jen tak nezapomenete. Ostatně, přijďte se přesvědčit! L.V.: Před pár dny sis povzdechl, že už víc hraješ než skládáš, dovedeš si opravdu představit svůj život bez herectví, jen s těma tvejma notičkama? J.M.:Máš úplnou pravdu. Svůj život si dokážu představit jen s notičkami, ale skutečnost by byla mnohem méně dobrodružná. Zatím jsou obě disciplíny poměrně vyrovnané, i když o herectví nemůže být řeč, jedná se spíše o účinkování na jevišti. Vysoký počet představení (kolikrát podobný či větší, než u našich herců) se dá ale vysvětlit tím, že často hraji s kamarády v divadelní kapele. Musím říci, že zkoušení na Malé scéně bylo jedno z nejkrásnějších, ale také jedno z nejkoncentrovanějších, tím chci říci, že byl Jirka přísným, ale spravedlivým vůdcem s pevnou vizí. Každou naši připomínku trpělivě vyslechl, byť jsme ho kolikrát pěkně zlobili. Také nesmím opomenout mé skvělé kolegy, vždy včas a koncetrováni, s úsměvem a radostně. No, nebylo to vždy tak růžové, ale snažili se všichni moc, a já na zkoušení s nimi budu vzpomínat jen v dobrém. Mungo munguaééé!!!Lenka Volfová Premiérník 2007 Krvavé koleno a jiné pohádky - Divadlo Alfa Plzeň
...A ovšem hudba Jana Matáska. Hned při startu na publikum udeří, přijdou první hrůzné tóny; už v tuto chvíli začínají děti s rozkoší ječet. Naproti tomu optimistické melodie k trampskému Nebojsovi nenesou jedinou tíži chmur. Hudba baví a věrně slouží celku... Petra Kosová Loutkář 2/2007 O Malence - Minor malá scéna...To pohádka O Malence, to je trošku jiná káva. Druhá premiéra letošní sezony je uváděna v novém, malém sále v horním patře Divadla Minor. Jde o malý sálek pro cca 70 diváků, minorsky barevný a příjemný. Vypravěčka a dospělá varianta Malenky Lenka Volfová prochází už před začátkem mezi dětmi, mezi diváky jsou i světýlka - žárovky na dlouhých tyčkách, maskované jako květiny. Nálada sálku vůbec evokuje džungli, exotiku - teplé barvy, tichá, nevtíravá hudba, bzučení hmyzu, ptáci, velká zelená květina jako ústřední objekt, to vše přenáší diváka do snové, lenivé atmosféry pohádky O Malence, malinké holčičce, která se ztratí ve velkém světě, ale dobře to s ní dopadne, jak taky jinak, v tomhle světě květin a nicnedělání... ...kde je potřeba výraznější mužský element, nastupuje dvojice muzikantů (Jan Matásek, Robert Vergner), která nejen živě hraje, ale vyrábí i potřebné zvukové efekty. Jan Matásek se svou najazzle sladkou trumpetou zastupuje i romantický prvek - právě on je Princem, kterého si Malenka po všech strastech nakonec vezme... Lucie Kolouchová 18.1.2005 celý článek na: http://www.divadlo.cz Z knihy džunglí - Minor malá scéna
Večer 11.5. bude mít na Malé scéně pražského Divadla Minor premiéru inscenace Z knihy džunglí podle Rudyarda Kiplinga v úpravě Jiřího Adámka. Jiří Adámek je nejen režisérem inscenace, ale i autorem libreta a hudby, a proto se ho naše spolupracovnice Kateřina Dolenská nejprve zeptala, jak Kiplingovým dílem naložil a co mu zvolené téma jako inscenátorovi nabídlo. Tracyho tygr - W.Saroyan Nablízko...To hlavné čo si nakoniec z hry odnášam je atmosféra. Poetika sa vytratí, smiech policajných scén utíchol hneď po východe z divadla. Ale pocit pri vstupe za oponu, do miesta kde sa varí káva a kde ma čakajú a pozývajú aby som sa posadil a zažil niekoľko okamžikov z kolektívneho života, mi bol veľmi vzácny. Pri tejto príležitosti musím, pochváliť aj Jana Matáska, ktorý jazzovými vstupmi, alebo obyčajnými zvukmi tygra, tvoril viac než len hudobný doprovod, či zvukovú kulisu. Len vďaka jeho prítomnosť pri vstupe do divadla, som mal pocit že vchádzam do skutočnej kaviarne, keď si skutočne vážia svojich zákazníkov... Martin Kryštof 3.5.2005 celý článek na: www.divadelniflora.cz Kdo má svého v sobě řvoucího tygra a komu chybí? Káva probuzená sluncem, hra tygříků a láska jsou tématy, které Divadlo Nablízko použilo pro svůj profesionální start. Volba, podporovaná generačním spřízněním herců i diváků, nese inspiraci, velké téma a k tomu, jak se na název divadla sluší, aktivizaci publika ke společnému hraní si... ...Kontakt s diváky vyžaduje velké umění improvizace a znát míru, aby se nám představení nerozdrobilo. Vděčnost nečekaných situací je však úspěšně krocena. V Rubínu tak vládne na Tygrovi jemná pohoda s úsměvy i dojetím. Příběh o tom, kdo je vlastně blázen a kdo normální, je tu především. Postihnout svět jako Saroyan s Tracyho tygrem by se mohlo podařit, přijmeme-li toho tygra také za svého, jako Tom Tracy s Laurou. Má to ovšem háček: tygra, analogicky s láskou, nemusíme vidět, stačí poslouchat hlas svého srdce... ...skvělé nápady na použití hnědých šátků jako kávy (a šátků bílých…šlehačka na kávě vídeňské), nebo tanečních a hudebních motivů (představení živě doprovází instrumentalista Jan Matásek)... ...Tracyho tygr atmosféru má, rozehrává ji také intimní prostor Rubínu, tedy pokud není porušena např. parodií na zprávy z tývý (aneb televize). Naštěstí poté má velký prostor scéna s psychiatrem dr. Pingitzerem (Lubor Šplíchal). A právem, neboť v přítomnosti a projevu této postavy rezonují Saroyanovy myšlenky nejvíce. Typický vídeňský přízvuk, dobrosrdečný kulatý obličej a úsměv, za nímž tušíme… bolest, a snad proto i moudro strohých vět: »Lidi jsou bolest a nemoc, ublížení a šílenství, lidi zraňují lidi, lidi zabíjejí lidi, zabíjejí sebe. Proč pro lidi ztratila se zábava, hra, fantazie, kouzla a čáry máry? Peníze já myslím. Je láska peníze…? Ja ahá, láska!« Myšlenkové anotace dr. Pingitzera jako by pak ke konci představení vrcholily tichou poštou, kterou Tracy posílá po publiku Lauře a která zní: »MILUJU TĚ«. Jeden z policistů se řízení této tiché pošty obratně ujme. Je to krásný moment ryze postavený na improvizaci, který vynahradí všechny ty nedokonalosti, už jenom proto, že k této scéně se herci doberou velmi bezprostředně. Jen povzdech dr. Pingitzera dává tušit nebezpečí, že pro část našeho světa bude pořád výhodnější izolace lásky. Proto snad o takových tématech hrát divadlo na jevištích velkých i těch nejmenších. Základem je, jak říká Laura, mít něco navíc - pro ostatní. Michal Novák 16.1.2001 i-divadlo.cz Ostrov pokladů - Minor ...Starosvětskou romantiku umocňují kostýmy v duchu 19. století Petry Goldflamové Štětinové a také hudba, kterou pod vedením Jana Matáska nahrál Dalimažský symfonický orchestr... 9.5.2006 celý článek na: http://magazin.sms.cz Johannes doktor Faust - Minor...Tam působí dvě malé kapely, andělská se zvonkohrou a basovými tóny oplývající čertovská. Právě minimalistická hudba Jana Matáska silně spoluurčuje náladu, dokáže napínat, dokáže být humorná. Charakteristickými melodiemi různých zemí například vykresluje, nad jakými kraji Faust na Mefistofelových zádech právě letí. Iluze je přesná, přestože divák v těch chvílích vidí pouze kulisu oblohy... Marie Růžičková 31.7.2001 celý článek na: http://archiv.tiscali.cz ...Jejich zápas o Faustovu duši provází v živém provedení muzikantů rozdělených do dvou soupeřících kapel - produkce pekelné sekce je ovšem mnohem chytlavější, neboť její styl připomíná zvuk balkánských dechovek... Zdeněk A. Tichý 25.7.2001 MF Dnes ...dodává postavě Fausta vážnost a určitou magičnost. Ta je násobena přesně dávkovanou hudbou Jana Matáska, charakterizující s rafinovanou jednoduchostí dění na scéně... Eva Jeníková 16.7.2001 ZN ...Výtvarníkův syn Jan se postaral o hudební složku inscenace, noty připravil pro živé postavy anděla a ďábla (někdo zpívá naživo, někdo na playback/všichni zpívají živě! pozn.autora hudby/)i pro dvě kapely, rozvernou ďábelskou v černém kostýmování a pasivnější bílou andělskou. Muzicíruje se většinou laškovně a s potutelnou radostí, občas obstarávají hudebníci také různá zvuková "kouzla" a iluze... Jan Kerbr Vánoce aneb Příběh o narození - Minor...Prolnutí všedního světa s transcendentálním příběhem o zrození vykupitele obohacuje originální ... ... hudba Jana Matáska... Jana Dlouhá 22.12.2005 celý článek na: http://www.rozhlas.cz ...Autor scénáře a režisér Jirků, stejně tak i autor hudby Jan Matásek jsou bezpochyby poučeni vším, co se v loutkově alternativním divadelnictví odehrálo, a přesto jim to nesetřelo pel vlastní jemné hravosti a originality. Nechat biblický příběh prosakovat inkoustem současna, to napadne každého, ale vymyslet to tak, aby se bavily děti i dospělí, z nichž si někteří dokonce připomenou zasutou teorii ozvláštnění, to už je dar... Richard Erml 23. 12. 2002 Divadelní noviny ...Samozřejmě si spolu s herci můžete zazpívat i české koledy. Také hudební part Jana Matáska patří k dobrým devizám. Nic v Minoru zkrátka nezůstalo ochuzeno.... J.P.Kříž Vánoce aneb Příběh o narození - Minor...v divadle Minor, kde mělo také před pár lety premiéru autorské představení Jana Jirků nazvané Vánoce aneb Příběh o narození. Vznikla poeticky hravá inscenace, dovedně těžící ze všech možných loutkářských fíglů a také s nápaditou hudbou Jana Matáska. Divadlo Minor také hraje... Jana Machalická 21.12.2007 Lidové noviny Sněhurka - nová generace - MinorMuzikál pro mírně bláznivou rodinu ... ... Nedílnou a snad až příliš dominantní součástí inscenace je totiž hudba 80. let. Písničky, na kterých vyrůstala generace Sněhurek Matek (potažmo dnešních rodičů, kteří své ratolesti do divadla doprovázejí), nejsou neznámé ani "Sněhurkám" současným. Leckdy dost otřesné kousky pop-music zahraniční provenience pro inscenaci velmi zručně smíchal Jan Matásek a znějí buď v originále, nebo je sami herci v původním jazyce přezpívávají ... ... dá se tedy doporučit všem, kteří snesou takřka dvouhodinový, opravdu tristní hudební návrat do let osmdesátých... Rudo Leška 4.4.2006 celý článek na: http://www.rozhlas.cz Reportáž z 56.loutkářské Chrudimi 2007Rozhovor a ukázka ze semináře Z na 56.loutkářské Chrudimi 2007.Interview MP3 ZDE Redaktor ČRo PCE Josef Kopecký ČRo PCE |