Bedna 2010, 15. - 16. května, Praha

Borci v uvozovkách: Dana, Katka, Martin (Maf), Michal (Myšák), Richard (Medvěd) a přítel na telefonu Petra

(sepsal Richard, 18. 5. 2010, opravila Dana, foto taky Dana)

Start - Karlák a přilehlé okolí

Scházíme se na Karlově náměstí a jsme zvědaví, co na nás za kulišárnu letos orgové nachystali. Bohužel netuším, že tento obrat mi během hry vytane několikrát, a to v souvislostech spíše nechtěně smutných.
Vlastní start byla zajímavá myšlenka a jako virální reklamu Bedny ji hodnotím vysoko (vystoupení Bednáře během koncertu, na pódiu, s výzvou k výměně písmen, muselo určitě nezasvěcené přítomné překvapit), nicméně jako hráč jsem z toho tak nadšený nebyl. Původní idea, že si rozdělíme předepsanou oblast na čtyři díly, který každý jeden z nás projde, vzala u mne za své poměrně brzy. Přestože jsem si vybral nejvzdálenější "čtvrtku" s údolím Botiče, v podstatě se dostávám ani ne kousek za Botanickou zahradu, kde narážím na větší skupinu směňující písmena, a tam v podstatě zůstávám až do vyluštění textu. Pak už se stačí jen vrátit na Karlák pro zbytek týmu, který ještě luští, nechat Mafa na místě, aby vyzvedl Myšáka (když je zakázána jakákoliv elektronická komunikace) a vyrazit na Vyšehrad.

1. Vyšehrad - Aktivity

Využít areál Vyšehradu k provozování "rozstřelovacích" aktivit byl dobrý nápad, uzavřená plocha se symbolickou vstupní a výstupní bránou k tomu vyloženě vybízela, a to, že se orgům podařilo to domluvit, musím ocenit. Vlastní organizace (nebo spíš provedení) mě ovšem už tak nenadchlo. Jednak způsob řešení předstartovní aktivity vedl k tomu, že hodně týmů dosáhlo kritického množství informace ve stejnou dobu, a tudíž dorazilo na Vyšehrad současně, a jednak to, že způsob registrace a vydávání obálek nebyl na toto nijak uzpůsoben. Tlačit se více než čtvrt hodiny v hroznu týmů, abych dostal startovní obálku, a abych se těsně před tím dozvěděl (víceméně náhodou), že jsem se měl před tím zaregistrovat někde vedle, u někoho, kdo právě přišel, mi přijde nehodné takového závodu, jakým Bedna je (nebo byla, pokud tohle má být nová úroveň).
Kdo přetrpěl hektický zápis, dostal 4 strany hustě popsané A4 o tom, co, kde, kdy a jak se bude dít. Jsem příznivcem elegantních stručných zadání (v tomto ohledu má jednoznačný (a už dvojitý) primát Krtčí nora, za šifry "C8 na nekonečno" a "Páni, Dámy") a tichých, nenápadných přesunů, tohle byl přesný opak. Další mínus dodaly prostoje. Tady byly herní prostoje způsobené "kvantovanými" začátky a někdy nestihnutím další "třetiny".

K vlastnímu klání: Je těžké to hodnotit. Dvě aktivity, které jsem zažil - Přetahovaná a Země, město - by nemusely být špatné. Bohužel asi s jiným zadáním, nebo s jiným způsobem boje. Např. když by v Přetahované oba týmy dostaly zadání současně a kdo první vyřeší, vyhrává. U Země, město se mi zase zdálo, že ve snaze vyrobit dostatečně obtížné omezovací podmínky se orgům podařilo vyrobit zadání, která v podstatě dopadala stejně. Jednou se nám stalo, že jsme měli s jiným týmem řešení stejné ve dvou sloupcích. Přetahovanou jsme jednou prohráli, když soupeř doscrabblil v době našeho luštění ve druhém kole, podruhé jsme vyhráli kontumačně na čas, protože to nevyřešil ani soupeř, ani my (přestože jsme to skoro měli, ale nemohli jsme na mapě najít nějaký název dostatečně přesvědčivě). U Země, město to bylo v podstatě totéž v bledě modrém. Třetí bod získala naše úderná dvojice Maf s Danou na logických úlohách naštěstí tak rychle, že se stihli ještě zapojit do Země, město. Nakonec jsem byl rád, že to máme za sebou a doufám, že se to už nebude opakovat - zlaté kolečko.

2. Binární machinace

Tuhle šifru jsem vynechal, neboť jsem hledal WC v areálu Purkrabství, kam mě odkázal neústupný číšník z kavárny naproti chrámu. Jeho větu "WC je v parku" jsem ovšem zpočátku úplně nepochopil, takže jsem opravdu hledal WC (a se mnou nějaká další zoufalá účastnice). Teprve pak mi došel jeho sarkasmus. Tým mezitím vyřešil dvojku a posílá mne ven z Vyšehradu. Trochu si nerozumíme, kterou bránou a kolem kterého Jedličkova ústavu kdo prošel, ale nakonec jsme všichni spolu a definitivně venku. Těším se, že hra konečně začne.

3. Vejce

Vyzvedáváme zadání, zabíráme relativně krytý prostor příjezdové cesty a pouštíme se do luštění. Jedna část hledá asociace, druhá vystřihuje. Poté asociují všichni, takže za chvíli máme vejce hotové. Tedy, napoprvé to není úplně vejce, spíš to vypadá jako kávové zrno (někteří členové tvrdí, že jim to připomíná prsa - patrně ženská :)), ale drobná korekce chybně slepených hran bryskně napraví vejcovitý tvar. Je jasné, že vrcholy jsme vyčerpali, tak se soustředíme na hrany a slova na nich. Šipky vyzývají k tomu slova prohodit a pak to vypadá, že nic lepšího než synonyma z toho nedostaneme. Když se ukáže, že synonyma začínají stejným písmenem, máme jasno. Dopisujeme je na stěny šišoidu a čteme. Překvapivě nevychází nic smysluplného. V mezičase dochází nápověda, kterou nechápeme, a ani nemáme potřebu chápat, protože řešení už skoro máme. To se ovšem ukáže jako osudová chyba o pár hodin později. Zpětně se dozvídáme, že autorské řešení předpokládalo jeden určitý způsob řešení, který měl zahrnovat i analýzu (a použití) prvků, které byly pro vlastní řešení zcela zbytečné. Škoda. Nápověda nás sice nechává chladnými, ale zato doplnění písmen na dvojice (kde to jde) dává kýžené řešení. Přesun na čtyřku si vychutnáme pěšky.

4. Ano, nebo Ne?

Po cestě z Kavčích hor je pěkný výhled a Brňáci mohou obdivovat Podolskou vodárnu. Já pak obdivuji pro změnu Starou cestu, která na mne působí jako z minulého (ehm, předminulého) století. Otazníky v zadání jasně ukazují na to, že bude potřeba nějak odpovědět. Ano, nebo ne? Zkusíme odpovědět na vše ne, k čemuž inspiruje poslední dotaz, a překvapivě to dává srozumitelné zadání (v rámci mezí, které se touto metodou dají zadat). Vyrážíme tedy poměrně rychle na druhý břeh Vltavy a libujeme si, že nám jede autobus 2 minuty poté, co scházíme na zastávku. Že asi něco nebude v pořádku se ukazuje, když ostatní týmy, které s námi jely autobusem, mizí někam jinam a v námi prohledávané ulici Nový Zlíchov není žádná neoplocená parcela. Začneme kontrolovat výpočet a ejhle, původní 1 km vzdušnou čarou byl příliš velký (opět problém s měřítkem mapy, musíme si na to dávat pozor), po opravě se ocitáme mimo půlkruh, a tudíž musíme hledat znovu. Je to sice s odřenýma ušima, ale jako další se ukazuje ulice Nad pomníkem. Přesouváme se tam a potkáváme další týmy. Vida, už nejsme sami, ale pořád to není ono. Pak už v zoufalství procházíme Pod Žvahovem. V mezičase přijde nápověda, která nás ovšem nenakopne (možná se ani nesnažíme, poté, co jsme vyřešili trojku bez toho, abychom pochopili nápovědu na ni), takže nás zachrání až záchrana, která nás posílá na ulici, kterou jsme asi 3 krát už stihli vyloučit.

5. Planety

Tohle by byla trivka, ale jsem pořád tak nějak nenastartován, tak se mi do toho, zkoušet, co je čárka a co je tečka, nechce. Takže zírám do papíru a čekám, že se vynoří nějaký hint. Místo toho se vynoří Dana s řešením VIADUKTY. Zajímavé, ale není to nějak málo? Po krátké inventuře teček zjišťujeme diskrepanci mezi zadáním a řešením a doplňujeme druhé slovo. A hele zrovna jede tramvaj. Naskočíme a vezeme se ... a vezeme se až někam daleko. No nic, tak se projdeme z druhé strany. Při pokusu to "krosnout" narazíme pod mostem na dva spáče, kteří asi budou mít rušnou noc, a raději je obcházíme. Pod viaduktem pak nacházíme šifru.

6. LISP

Maf udělá syntaktickou analýzu, čímž se ukáže, že šifra má několik částí. Pak už následuje týmová práce, u které se všichni baví. Řešení vychází k mému údivu velice přesně (včetně správně zařazených pádů).

7. Tečky a čárky

Skoro průchozí šifra. Chvíli zírám na tečky a pak to Maf přečte. Vyrážíme tedy na osmičku.

8. Meditace pod hřbitovem

Po cestě se oddělím od týmu (přesněji řečeno, oni najednou nejdou za mnou, aniž by mi to řekli), což mě vybídne k tomu, abych přehodnotil svůj postup a následoval je. Na stanoviště ovšem dorazíme skoro spolu. Šifra vypadá elegantně, přesně podle mého gusta. Ovšem, pořád jí nemohu přijít na chuť. Dana pořád navrhuje nějaké doplňování písmen, což se mi nezdá, ale nic lepšího nemám. Vytahuji tedy spacák (protože jinak bych asi umrzl) a zalehám "na matrace". Spacák chvíli působí jako doping, takže hýřím (planou) aktivitou, ale posléze si vybírá krutou daň. O to víc jsem překvapen, když mě zbytek týmu budí s tím, že to už mají. No vida. Prý si příště nemám spacák brát, je to demotivující pro zbytek týmu :). Nicméně nálada v týmu je dobrá. Po skoro třech hodinách jsme stále ve hře a míříme na devítku, která je kousek...

9. SVJZ

V okolí devítky bivakující týmy ovšem opět budí podezření. To snad ne, že by orgové zařadili dvě zásekovky za sebou? To musí být nějaký omyl. No, nebyl. Zkoušíme měřit délky, azimuty z různých počátků, zkoumáme proč je růžice SVJZ lehce natočená a proč je oproti tomu navíc natočené písmo. Po 3 hodinách nás BINFO posílá na šifru proti trudomyslnosti. To, že devítku některé týmy vyřešily, mi ovšem nebrání v tom, abych ji, ve spojení s nešťastnou nápovědou na trojce, považoval za zásadní chybu ve hře.

9T. Flóra a fauna

Největší problém téhle šifry pro nás byl přesun k ní. Já se vydávám přímo, ostatní volí bezpečnější cestu po cestičkách. Šifru tedy vyzvedávám sám a luštím, ovšem bezúspěšně. Za chvíli dorazí část týmu (nechápu, jak se mohli po cestě ještě rozdělit), která na to mrkne a v podstatě na stojáka to dá. Poslední Myšák někde zabloudil a dorazí na poslední chvíli. Vyrážíme na desítku s tím, že máme ještě hodinu a půl, s čímž by se dalo ještě něco udělat.

10. 3D potřetí

S hodinou a půl by se dalo něco dělat, kdyby se orgové nerozhodli, že nás udeptají na 3D. Postupně z toho sice vypadne krychle, ale už nás to nějak přestává bavit. Maf to sice hned napoprvé nakreslí tak, že se to dá číst, ale když jsme zhruba ve čtvrtině, najednou si všimneme, že všichni, co luštili kolem, někam zmizeli a že je už po dvanácté. Naštěstí vlaková zastávka je kousek a vlak jede za pár minut, takže mezi cílem a návratem volíme to druhé.

Závěr a hodnocení:

Začátek mi nesedl. To, že jsme se dostali k pořádnému luštění až na trojce někdy kolem půl osmé, tedy čtyři a půl hodiny po začátku, mi přišlo jako plýtvání časem, protože to, co bylo předtím, mi moc zábavné nepřišlo. Pak jsme pro změnu vyluštili trojku příliš rychle (a jinak, než si představoval autor), takže jsme se připravili o informaci nutnou pro vyluštění devítky. Nevím, co vedlo orgy k tomu, myslet si, že tohle bude fungovat, ale doufám, že podobné "meta" šifry se nestanou módou. Zvlášť pokud je autorský pohled postavený na tom, ne, co tým vyřeší, ale jak to vyřeší. Z toho plyne i moje zklamání z timeoutu na devítce, se kterým jsme, v rámci normálních podmínek, těžko mohli něco dělat.
Celkově tedy nic moc, pěkná šestka nebo trasa to nezachrání.